Potom, když mi bylo jednačtyřicet, jsem prožívala nelehké období a začala jsem běhat. Ze vzteku. Potřebovala jsem ho vybít. Nakonec mě to začalo bavit. Zjistila jsem, že se z města dostanu hned do přírody. Ostatně i z našeho paneláku je výhled do zeleně, ne na další domy.

Běhám dodnes, občas s kamarádkou Helenou, kdy si u toho i popovídáme. Neběhám, protože bych to měla jenom ráda, ale protože tu mám i cíl. Jedno presso a vodu na konci trati a pak zpátky. Kavárnu, kam dobíhám, jsem si s kamarádkou pronajala. Je v Hostavicích, jmenuje se Kafe na dřevo a zaměstnává matky, kterým se narodily děti s postižením. Takže dát si tam kávu mělo a nadále má smysl.

Proběhnout se do kavárny

Start si dejte na Plechárně přímo u zastávky Bryksova, kam se dostanete autobusem od metra Černý Most. Vydejte se k Čihadlům k rozhledně a následně pokračujte do Hostavic. Tam končím v kavárně Kafe na dřevo v parku Pilská, občas pořád ještě jako běžkyně. Koneckonců je to moje trasa. Navíc po betonu běžím jenom chvilku, zbytek jsou poslní cesty. Jo, někdy se ušpiním od bláta, ale pak prostě hodím boty do pračky.

Zpátky kolem golfistů

Na Černý Most se vracím přes Dolní Počernice, kde se můžu podívat na koně v jezdeckém klubu Počin. Pak pokračuju k rybníku Martiňák a přes golfové hřiště zpátky k Černému Mostu. Nebojte se, nebudete pobíhat mezi létajícími míčky. Je tu udělaná běžecká trasa, která vede tak, aby k vám stáli golfisté zády, a tudíž pálili jinam než do vás.
Pokud se zapotíte, na Plechárně jsou k dispozici sprchy, stejně jako kavárna, kde se dá odpočinout.
Obě trasy mají 2,5 kilometru, dohromady tedy pět a nepatří k těm náročným. Vytrvalostní běžci si trasu mohou prodloužit až do Xaverovského háje. Pro mě je ale tenhle běh skvělým klidným odreagováním od běžného dne. Kdovíkam bych chodila běhat, kdybych ještě bydlela na Vinohradech. Možná bych jezdila i někam dál mimo Prahu, takže jsem ráda, že jsem se dostala na Černý Most a objevila tu svou zdejší trasu, která slibuje i dvě kavárenská zastavení.